žití v módu strachu a nedostatku 2.část
Demokracie nikdy nebyla, ještě pár takových týdnů s milovaným virem a probudí se nejspíš i nejvíce spící princezny.
Samozřejmě je vinen Babiš. Moc si nedokážu představit, až bude zvolen v roce 2023 prezidentem, co ti jeho odpůrci budou dělat a co začnou ve svém životě měnit, aby se jich to moc nedotklo a cítili se v duši volní. Protože takový den přijde. Pro nás všechny.

Bubáci ve skříni někdy bolí.
Ráda budu citovat mojí oblíbenou Aničku Hogenovou, která často vypráví o žití z VLASTNÍHO PRAMENE. Vlastní pramen je něco jako vlastní vnitřní síla, která se nabíjí stejně jako chytrý telefon. Začíná vlastním myšlením, podíváním se negativním myšlenkám do očí a otevření skříně, odkud vypadne léta zavíraná mrtvola.
Colombo vždycky říkal, že mrtvoly se vždy objeví. Dříve nebo později. A měl pravdu :-D
To, co se teď děje není nic jiného než vystrašená společnost, aneb politici jsou pouhým zrcadlem vnitřního nastavení národa, který nežije z vlastního pramene. Pokud to chceme změnit, je potřeba nejdříve začít u SEBE, což se rozšíří do rodiny a pak do blízkého kruhu přátel, pak může růst i národ SPOLEČNĚ.
Nadáváním na politiku nic nezměníme, protože ona z toho nadávání žije. Nadáváním ji věnujeme pozornost a ona tím zesiluje. Je to jako když se začnete bránit svému nepříteli, jenom ho přiživujete a jeho síla roste.
Nadáváním posilujeme protivníka a oslabujeme svůj vnitřní pramen. Snad jednou přijde kvantová fyzika do škol, ale zatím to ti nahoře nedovolí, oslabil by se jich vliv a to OKAMŽITĚ. Strach by přestal být strachem.
To, čemu věnujeme pozornost žije a roste. Svými myšlenkami to oživujeme a ono to nemůže odejít. Demonstrace nikdy nic nevyřeší, naopak, jsou kontraproduktivní.
Proč jedinci bojují? Protože mají strach. Slovo strach se svými horaly skloňujeme na horách pořád. Strach je hluboce zakořeněn v kolektivním vědomí, protože mu spousta lidí věnuje tolik času. Pokud chceme být vyživováni z vlastního pramene, je potřeba se na ten strach podívat a posvítit mu do očí, prosvětlit ho. Tma se nezabije větší tmou, ale pouhým rozsvícením světla.
Je to tedy na nás, na každém z nás. Společnost je nemocná a protkaná negativními emocemi jako strach, žárlivost, zloba, závist apod... Nemůžeme očekávat, že politici budou jiní, není to možné, přírodní zákony to nedovolí. Vždy to bude náš obraz. Stejně tak jako se nám zrcadlí v našem okolí pouze naše vlastní přesvědčení, zrcadlí se v politicích též vnitřní nastavení jedinců. Všechno se vším souvisí, ta příroda to má krásně zařízené. A proto se lehce můžeme poznat. Ale my jaksi nechceme...Může za to soused, to je jednodušší. Jenže ten mi zrcadlí mě samotného, jinak bych na něj neukazoval... AU teď to zabolelo, že... A TO JE ONO! To, co nám chybí je podívat se do vlastní skříně.

učme se od přírody
Strach nedovolí růst z vlastního pramene, protože jedinec pak zůstává v jedné ose, na jedné cestě. Stejně tak jako, když se podíváme do lesa na stromy. Když rostou blízko u sebe, větve jim rostou jen na jednu stranu nebo jen do výšky. Nemají místo. Narozdíl od stromu, který má kolem sebe místo a roste na volném prostranství. Je mohutný, jeho větve rostou do stran i nahoru a kořeny se prohlubují.
Ti nahoře vědí, že čím víc strachu budeme mít, tím méně můžeme růst (vidět pravdu). Pokud živíme strach vědomě, nemůžeme čekat změnu u sebe samých natož ve světě. Nemůžeme se zakořenit a vlastní pramen vysychá.
Převzetí vlastní zodpovědnosti je náročné ale zároveň plné volnosti. Pokud chceme něco změnit, je potřeba začít u svého SEBEPOZNÁNÍ, ze kterého pak vyvěrá vlastní pramen, který jedinci nikdo nemůže vzít. A když pak na něj začne někdo řvát, je mu to jedno...
Tyto prameny se dostanou do kolektivního vědomí stejně snadno jako žárlivost nebo podobné vzorce myšlení. Až tyto prameny budou převažovat, poté se může něco změnit, protože tyto prameny osvětlí ostatní negativní programy, které přestanou existovat, zaniknou do tmy. Protože už nebudou živeny strachem a nebude se jim věnovat pozornost.
Tato doba je krásná na zvednutní kolektivního vědomí, které nevidíme, ale přesto nás ovládá. Žijeme v jednom informačním poli. Kdyby se toto učilo ve školách, nejspíš by každý přiložil ruku k dílu tak, aby toto informační pole bylo plněno pouze silou vlastního pramene, který je nabíjen láskou, nejvyšší energií ve vesmíru.
Jen pak se může svět změnit, když se změní jeho kolektivní vědomí. Bez Tebe to nepůjde...a ani bez Tebe!
Babiš je pouze zrcadlem naší společnosti a kolektivních přesvědčení. Poděkujme za něho! On plní jen svou roli. Stejně jako my. Jsme na jedné lodi.
Ještě bych ráda přidala Ježíšovu citaci z evangelia Matouše z Bible.
