Člověk většinou tráví čas pouze s lidmi, kteří s ním vnitřně rezonují a s těmi druhými tráví pokud možno čas nutný. Pokud odmítáme nějaké lidi venku, znamená to, že to s vlastní sebeláskou nemáme slavné. Neuctíváme všechny naše vnitřní části, i ty, které vidět nechceme a máme problém s jejich přijetím. Toto se nám pak zrcadlí na druhých lidech venku, které potkáme v práci, v obchodě, na ulici, v restauraci. Jsou to ti potížisti, kteří nám mačkají naše vnitřní bolístky, které odmítáme. A pak si vybíráme, se kterými lidmi se budeme stýkat. Přeci jenom s těmi, u kterých nás nic nebolí.

Pokud takto přistupujeme k druhým lidem, je potřeba se podívat do našeho vnitřního světa, co se děje v něm a proč k tomu a kdy došlo. Většinou najdeme příčinu v dětství a v naší rodině, odkud jsme si nabrali nejvíc traumat. Tyto vztahy pak řídí naše budoucí vztahy v životě, řídí to, které potkáme lidi a partnery. Způsobuje to vibrace, která v nás pořád vibruje, když někoho odmítáme nebo přijímáme. Tato vibrace nás provází celý život, po celou dobu, dokud s tím VĚDOMĚ něco neuděláme.

Svět se nám poslední roky mění před očima, jsme nuceni se podívat do svého nitra, do svého sklepa a trochu víc ho vypucovat. Odstranit pavučiny, které nám brání v žití spokojeného života, kde přijímáme všechny naše části a tudíž i všechny lidi, které na své cestě potkáme. Sebeláska určuje to, jakými úhly se díváme na život, to jak řešíme denní situace a jak na nás lidé reagují.

Reakce lidí na nás VŽDY souvisí s naším vnitřním nastavením, každý den, každou minutu. Tito lidé nám ukazují na jakém obláčku, popřípadě ostrém noži, se momentálně nacházíme.

Poslední desetiletí lidé zavírali svá zničená srdce a odpoutávali se od své vnitřní pravdy. Naučili se obviňovat lidi tam venku, že jim kazí život a bez nich by bylo lépe. Přátelé...takto reaguje oběť, která nemá svůj život pod kontrolou. Takto reaguje zraněné dítě, kterému sebrali hračku. Je na čase toto vnitřní dítě obejmout a dát mu energeticky všechno, co nemohlo dostat v rodině a co už nejde vrátit. Tak ho pohladíme a uklidníme, přijmeme ho takové jaké je. Sebeláska většinou pramení právě ze vztahu k našemu vnitřnímu dítěti. Pokud si tento vztah upravíme, tato změna mnohdy během pár dnů promění naše vnější vztahy, které jsou pouhým odrazem našeho "sklepa".

Vše kolem nás se mění, staré vzorce chování již nefungují, bolístky chtějí být prosvětleny, aby se mohly transformovat do sebelásky, takové, která hory přenáší. Lidé ve střední Evropě by chtěli tu lásku tolik zpátky, zpátky do svých srdcí. Je to vidět na domácích mazlíčcích, kterých jsou plné domácnosti. Majitelé domácích mazlíčků hledají lásku, kterou by mohli dávat. Podívejme se, kolik Oxytocinu chybí v našich životech. Hormon, který vzniká objetím ze srdce, dáváním lásky a sebelásky. Nedostatek oxytocinu nám nahrazují mazlíčci. Dáváme jim lásku, kterou si sami sobě neumíme dát a bereme si od nich ten úžasný hormon, který každý z nás potřebuje, a který se skrývá v ozdravném doteku.

Musím se smát, když si oxytocin můžeme koupit v lékárně, jako nějaký medikament. Tento hormon každý jedince musí probudit sám v sobě, ze svého vnitřního pramene. A pak už nebude potřebovat ani domácího mazlíčka, aby ho "objal".

Přátelé...podívejme se do svých sklepů, na lidi, které nemáme rádi a dejme si lásku. Protože, kdyby jsme přišli o všechny naše blízké a lidi, které máme rádi, nic jiného by nám nezbylo. Jak praktické, že...