Jak horal k minimalismu přišel...

Začalo to nevinně, když jsem poprvé vyklízela skříň. Všechny věci, co jsem neměla rok na sobě, jsem darovala dál - rodině, přátelům, chudým. Ve skříni mi zbylo pár kusů oblíbeného oblečení, které pořád točím a nosím a budu  nosit až do roztrhání. V poslední fázi budou záplaty a nakonec koš nebo hadr na mytí oken, případně mytí plastů v autě.

Pokračovalo to hygienou. Moje staromiládství mi podsunulo myšlenku, proč bych na sebe měla patlat mýdlo, krémy, šampony, deodoranty, bla bla bla, jednoduše vše, co mi dnešní společnost a reklamy podsouvají. Vždyť předkové to neměli, PŘECE! Spolu s mým selským rozumem jsme se daly na zkoušení a zkoumání jak to tělo bez těchto věcí bude fungovat. Od přírody má samočistící schopnost, klima, které potřebuje ke správnému fungování a čištění. A já pak vezmu sprcháč a to jeho klima mu smyji do odpadu. 

PROČ JSEM TO CHTĚLA ZMĚNIT.

Kdo trpí? Příroda a spolu s ní i já, pak i ta moje peněženka.
Příroda je na prvním místě, budoucí generace to tu budou potřebovat. Já to tu přeci neznečistím a neodejdu jako by se nechumelilo, to NELZE. Přijala jsem zodpovědnost za mé konání na tomto světě, nikdo jiný to za mě neudělá. 
Taky nechci pít otrávenou vodu z těch chemických splašek, to opravdu ne. Ráda bych, aby mi tělo fungovalo alespoň do 85 let, poradí si samo i bez mýdla. Možná i proto se mi zlepšila imunita. Kůži a čistící orgány nutím bojovat s okolní nečistotou, nutím je k práci. Nemyji se každý den, nesmývám tělu to dobré, to jeho. Mám na sobě prospěšné bakterie, které tělo potřebuje k fungování, aby stavělo hradby...
Nerada bych chytila každý svrab, když se dotknu v buse zábradlí. 
A co ta peněženka? Co jsem ušetřila peněz, wau! Nebudu vydělávat na věci, které  nepotřebuji a ze kterých se možná i vyvíjí různé nemoci. To by mi to přišlo sakra draho.

JAK TO BEZ HYG.PŘÍPRAVKŮ FUNGUJE? SNADNO!

A jak mi to bez hyg.přípravků funguje? Sprchuju se vlažnou vodou a pak se opláchnu studenou. Póry se zatáhnou a já voním i bez mýdla - voním mnou. Pasta s fluoridem? K čemu? Stojím u regálu a čtu "nevhodné do 3 let" hm, to asi nebude nic zdravého, tak proč bych za to měla ještě platit. Čistím si zuby bez pasty a ejhle, ono to jde.
Naučila jsem se v životě řešit příčiny a ne důsledky. Proč jsem kdysi potřebovala pastu? Protože jsem dříve jedla průmyslově zpracovávané výrobky, popíjela sladké limonády, solila, sladila a přírodu viděla pouze z rychlíku. A ta pasta všechen ten hegeš v puse vyčistí (abychom neměli kazy). Přestala jsem kousat, všechno co jsem jedla bylo měkké, zpracované, fuj ! Je jasné, že zuby stárnou, pokud nemají žádnou práci. 
Poté, co jsem začala kousat tvrdou zeleninu, přestala jíst polotovary a zařadila do jídelníčku všechno zelené i ta paradentoza je PRYČ, uf. S bolestmi dásní jsem se opravdu nehodlala smířit.
Dásně se musí prokrvovat a pak je vše jak má být, jak to příroda zařídila. Umělé zuby jsou pro mě odstrašující případ, ne děkuji, nechci. A taky nechci platit v budoucnu 20 tis za nové zuby. Proč? Protože na tyhle věci vydělávat nehodlám, vyřeším to přirozenou stravou a budu kousat a kousat, od toho mám přeci zuby. Už žádné trvanlivé výrobky. KUŠ!

Když vezmeme další "špínu"...
Čím víc se budu mazat, tím více budu mít suchou kůži a tím více budu kupovat krémů. Čím víc si budu čistit uši, tím víc budou špinavé a mazlavé. To vše mě naučil můj průzkum a selský rozum. Takže si je nečistím vůbec a ony, světe div se, nejsou nikdy špinavé, tudíž si nemusím ani kupovat čistítka do uší, no není to krása? Mojí koupelnu obývá kartáček, mezizubní kartáček a kartáček Siwak. Z tekutých věcí občas pivo, kterým si oplachuju vlasy. To bude asi všechno.
Opět poděkuju pobytu v horách, který mě naučil, že když se budu 14 dnů mýt v potoce, tak opravdu tu teplou sprchu nepotřebuji. I tyto zkušenosti přispěly k mému minimalismu.

MINIMALISMUS POKRAČOVAL ZAMYŠLENÍM SE NAD NÁKUPEM MOVITÝCH VĚCÍ

Mám ráda pěkné věci. Něco jsem někde viděla a musela to mít, protože to bylo pěkné...ááách.
Poslední dva roky to dělám tak, že se před nákupem sama sebe ptám, jestli tu věc určitě potřebuju. Odpověď zní většinou ne, takže odchod, co tam máš dál? Hlavní je vydržet.
Hodně mě ovlivnily rozhovory a moudra starších lidí. Vyprávěli mi, že věci si s sebou do hrobu nevezmu. Já to furt nechápala, až postupnou fází se to nějak zlomilo a život mě nasměroval na cestu šťastného poutníka, kterou určitě chci jít. A tak jsem svůj život obrátila naruby.
Ne nadarmo se říká, že všichni jsme výsledkem toho, o čem jsme přemýšleli.
Přišlo to tak trochu všechno samo.
Radost mi dělají malé věci, prožití přítomného okamžiku, nemyslení na budoucnost. Vydělávám na zážitky, které mě dělají uvnitř šťastnou a to je to, co si do hrobu určitě VEZMU.
Full HD Stereo TV, nejvýkonnější PC, Smart Phone, BMW aj. to NEBUDOU.

Závěr je takový, že čím méně věcí kolem sebe mám, tím jsem svobodnější a šťastnější, pokornější. Nehodnotím, prostě žiju.