Emoce, kde se berou...

Emoce a situace v našich životech. Kde se berou?

Zrada. Neúspěch. Opuštění. Podvod. Neúcta. Nevěra.

Za tyto zkušenosti většinou viníme ostatní lidi v okolí. Ty jsi mi způsobil tohle zlo, ty jsi vinen a budeš za to pykat!

Jenže...by se nám to nestalo, kdybychom nebyli sami jejich spouštěčem. Již v době, kdy přicházíme na svět si na sebe nabalujeme tento balast kolektivního vědomí a následuje balast rodinných programů a přesvědčení. Toto vše nasaje dítě jako houba a utvoří mu to jeho raneček do jeho života. Můžeme polemizovat nad tím, do jakých generací tato přesvědčení až sahají, ale většinou nepřinese žádné ovoce se v tom pitvat. Nejlepší je si to uvědomit a opustit situaci s vděkem učiva, které nám to přineslo.

Naše emoce a situace můžeme rozklíčovat pouze tehdy, když se na ně podíváme z blízka. To je ten okamžik, kdy můžeme začít žít vědomý život.

Anebo sáhneme po druhé variantě, a ta zní: to tys mi to způsobil, ty jsi nositelem viny! Tento případ přináší pouhé zacyklení v problému a dalšímu žití nevědomého života s otáčením prstu na druhé.

Když si položíme otázku PROČ, PROČ se mi to děje, vždy nalezneme odpověď. VŽDY. A poté již nemusíme podstupovat stejné zkoušky a situace jako doposud, protože si vyčistíme vnitřní vibraci, která přestane vibrovat na určité frekvenci. Ona frekvence nám totiž do života přitahuje pořád stejné zkušenosti a záležitosti s ostatními. Pokud cítíme odpor a házíme vinu na druhé, vibrace nemůže být čistá a přitahuje pořád to stejné. Pořád si tvoříme to stejné do budoucna. A to nechceme... 

Odpovědi najdeme vždy v minulosti, programy, které v sobě nosíme nemusí být ani naše a přesto je žijeme. Po rozkličování odejdou, tak jako pára nad hrncem a už se nikdy nevrátí. Někdy jsou programy pod povrchem, že si je uvědomíme rychle, některé jsou až pod tou nejhlubší slupkou tak hluboko, kde je potřeba už nějaké pomoci. Terapie, regresní terapie apod. Energie emoce a přesvědčení se zaryla tak hluboko do podvědomí, že ji sami nevidíme, ale přesto nám řídí život.

Programy, které v sobě nosíme, ať už jsou naše nebo ne, jsou jako magnet. Vyzařujeme je do okolí, aniž bychom mluvili a o to jde! Pak přijde jenom nějaký člověk, který zmáčkne náš čudlík (aniž by to chtěl) a je oheň na střeše. My už ale víme, jako vědomí lidé, že to má co do činění s námi a ne sním. My musíme hledat uvnitř sebe. V tomto je zákon přitažlivosti neúprosný. Každý moment nám řekne na jaké vibraci se vnitřně zrovna pohybujeme, protože přesně tato vibrace přitáhne stejnou frekvenci někoho druhého a věci se začínají dít.

Ne nadarmo si člověk s méněcenností a absencí sebelásky přitáhne do života tyrana apod. Ale to už je z jiného soudku...

Někdy si přitáhneme člověka, který je nám podobný, tak jako vrána k vráně sedá a druhá varianta je jako klíč a zámek, kdy klíč krásně zapadne do zámku. Děkujeme za tyto dary, které vždy vedou k SEBEPOZNÁNÍ, anebo alespoň k tomu, proč se to děje. Po uvědomění vnitřního programu už ho dále nemusíme předávat našim dětem a jejich děti svým dětem. ÁMEN.

Vždy se vše děje dle vnitřních vibrací, které v sobě nosíme a pokud žijeme nevědomý život, nemůžeme čekat žádnou životní změnu, neb zůstaneme naladěni na jedné a té samé rádiové frekvenci.
Ale i takoví tvorové jsou na zemi potřeba ;-)