Aklimatizace v horách... ?!

V dnešní době, kdy je turismus a touha vidět svět z výšky na vzestupu, se nabízí otázka na ožehavé téma aklimatizace. Proč je dobré se aklimatizovat a co se nám případně může stát když aklimatizační část přeskočíme?

Pokud s vyššími horami začínáte, pak by vám tento článek mohl přinést trochu osvěty do světa adaptace organismu na změnu prostředí, které je diametrálně odlišné od toho, ve kterém po většinu roku žijete.

S rostoucí nadmořskou výškou klesá tlak vzduchu. Proti stavu při mořské hladině klesne tlak vzduchu ve výšce 3500 m na zhruba 2/3, v 5 500 m na 1/2 a kolem 8 300 m na 1/3. Proto je důležité, aby lidé, kteří žijí v nižších polohách při výstupu do vyšších nadmořských výšek prodělali tzv. aklimatizaci a jejich organismus se této výšce přizpůsobil. Stejně tak jako se plastová láhev pod vlivem poklesu tlaku roztahuje, tak i mnohé části našeho těla reagují na tlakové změny. Čím je tlak kyslíku ve vzduchu nižší, tím méně jsou plíce schopny kyslík vychytávat. Tato skutečnost snižuje koncentraci kyslíku v krvi a zmenšuje tak tělesnou výkonnost.
 

Vezmu auto a vyjedu si klidně do 3000 metrů n.m. a když ne auto tak autobus nebo lanovka mě vezme určitě! Během dvaceti minut jízdy autem nastoupáme to, co bychom šli pěšky cca 3 hodiny.

Aklimatizace by měla probíhat postupně v prvních dnech s malým převýšením, aby se nerozvinula horská nemoc. Mladí lidé pod 40 let věku zpravidla zvládnou adaptaci bez problémů snadno a rychle. Starší lidé nad 50 let by si měli při výletu do vyšších nadmořských výšek zjistit svůj zdravotní stav u svého lékaře. U statistik alpských spolků se dočteme, že osoby umírají v horách nejen v důsledku pádu, ale také na srdeční zástavu, kdy jednoduše už srdce nezvládne bušit jak o závod a kompenzovat tak tíhu, kterou mu nakládáme. U seniorů platí stejné pravidlo jako u dětí do deseti let. Výšky kolem 2500 metrů by měli sbírat hodně pomalu.

Existují velké individuální rozdíly ve schopnosti snášet výšky. I přes to mohou osoby s nepříznivými dispozicemi provozovat trekování v horách, pokud důsledně a nekompromisně dodržují pravidla aklimatizace. 

Organismus přizpůsobujeme chůzí a postupným zdoláváním výškových metrů. Nikoli lanovkou či automobilem. Při vysokohorské turistice se doporučuje denní převýšení 500-800 metrů do 3000 metrů a následně 300 - 500 metrů. Pokud dosáhnete výšky 3500 metrů během čtyř dnů místo za hodinu, snížíte riziko horské nemoci o 40 %. Rychlý transport do výšek přes 2800 metrů (letadlem, vrtulníkem, lanovkou, autem) je vždy rizikový a měli bychom se mu pokud možno vyhnout.

PŘÍZNAKY HORSKÉ NEMOCI:
motání hlavy
bolest hlavy
nechutenství
poruchy vidění
zrychlený tep v klidné poloze v noci

PREVENCE HORSKÉ NEMOCI:
dodržování max. denního převýšení
pomalé a úsporné pohyby
lehká břemena
udržovat aerobní tempo chůze (tempo, kdy v pohodě stíhám mluvit, smát se)
častý odpočinek
hydratace (dostatečné zavodňování buněk v těle, alespoň čtvrtlitr / hod)